Obyvatelé se snaží udržet typickou atmosféru a starají se o to, aby ulice i domky byly v nejlepším pořádku. Celý ostrov žije převážně z cestovního ruchu, každý den se ulice víc a víc zaplňují a přibývá společenských akcí. Oba rodiče z mé hostitelské rodiny pracují v místním kempu, při první příležitosti mě seznámili s brigádníky v mém věku, takže jsem měla možnost najít si tady spoustu přátel během několika málo dnů. Úplnou náhodou patří mezi známé mé rodiny i jeden Čech, je nadšený pokaždé, když na něj promluvím česky, takže když mám potřebu s někým si popovídat osobně a v rodném jazyce, mám kam jít. 

Celkovo som so spolupracou s Vasou agenturou nadmieru spokojna, a preto by som pripadne nieco podobne v Parizi chcela zopakovat. Dakujem za doterajsie sprostredkovanie prijemneho leta.

Je potřeba ji oblékat, čistit zuby, krmit… neumí si nic udělat sama a se vším je jí třeba hodně pomáhat. Také nemluví a nemůže nám říct, když ji něco bolí. Já sama jsem před odjezdem neměla vůbec žádnou praxi s péčí o postižené děti. Ale jsem velice ráda, že jsem se toho nelekla a vydržela jsem. Získala jsem neocenitelné životní zkušenosti, naučila jsem se být velice trpělivá (tato vlastnost mi předtím snad úplně chyběla) a určitě se prohloubila i moje schopnost empatie. Také to člověka neuvěřitelně vnitřně posílí, protože ze sebe musí vydávat strašně moc péče a energie, ale nikdy se mu nedostane nějakého většího citu zpátky, protože i když by Alice třeba strašně moc chtěla, neumí to nijak vyjádřit. I když vím, že v rodině s normálními dětmi bych to měla jednodušší, dobu strávenou s Alicí bych nikdy za nic nevyměnila. Máme před sebou ještě šest měsíců, na které se těším.
Hezky den,

Marketa Hrobarova

Rodiče jsou milí a s chlapcem si také rozumíme dobře, berou mě jako člena rodiny, seznámili mě s příbuznými, musím říct, že všichni jsou velmi přívětiví.

Vlková Monika

Rodičům potom knížku o ČR, lázeňské oplatky a Becherovku. Výsledkem bylo, že zjistili, že Praha není hlavní město Československa, že je moc hezká a lázeňské oplatky je moc  pobavily, jelikož jim připomínali velké hostie. Často se mě lidé ptali, proč jsem nepřivezla pivo.
Po příjezdu mě tedy čekalo seznámení se s rodinou a s dětmi. Dostala jsem se do zemědělské rodiny, na vesnici, do oblasti poněkud odříznuté od civilizace v jihozápadní Francii v departementu Landes, region Aquitaine. Tatínek zemědělec, nyní v době úrody každý den od 8 do 20 hodin v práci, maminka týden po porodu doma s miminkem a dvěma holčičkami ve věku 2 a 4 let.  Rodiče byli od samého počátku velice přívětiví, avšak holčičky poněkud rozpačité. Pro ně byla celá situace docela složitá, do té doby žily samy s maminkou a tatínkem a najednou přišel na svět bráška a začala se o ně starat nějaká cizí ženská (tzn. já). Z toho důvodu mě vůbec neposlouchaly a nerespektovaly, což bylo spolu se zákazem používání tělesných trestů a nevybroušenou francouzštinou velice vyčerpávající. Navíc maminka byla po porodu také vyčerpaná a já nevěděla pořádně, co dělat, a tak se začátky neobešly bez potíží - neměla jsem pevně stanovené úkoly a ve výsledku jsem se o tyto dvě velice temperamentní dívčiny starala 14 hodin denně. V novém prostředí to však bylo velice náročné, a proto když maminka vypadala trochu méně unaveně, jsem si s rodinou promluvila a poprosila je, jestli bych nemohla mít přesný rozpis prací a moje pracovní doba byla náležitě upravena - teď už si nemám v tomhle směru na co stěžovat. 
Co se týče mých úkolů, nejedná se o nic složitého - maminka je většinu času doma a já si hraji s holčičkami, vozím je na kurzy plavání, nebo je hlídám, když potřebuje někam odejít. Starám se také o žehlení pro děti a občas jim uklidím pokoj, 3krát týdně jim však chodí uklízet dům jiná slečna, takže na mě toho až tak moc nezbude. Navíc učím starší holčičku anglicky. 
Výhodou vesnice je krásné prostředí, přátelští lidé a klid - v noci absolutní ticho a výborně se zde spí. Ovšem co se týče sociálního vyžití, jsem plně odkázána na aktivity své rodiny. Musím uznat, že rodina si to uvědomuje a velice se snaží. Často chodíme na návštěvy k jejich přátelům či rodině, byli jsme na svatbě v Cognacku, přímo v domě výrobců Cognacu, či na nočním divadelním představení. Minulý týden jsme strávili v domě bratra maminky v portugalském Lagosu, kousek od moře a bylo to moc fajn - podnikli jsme výlet po moři na lodi, navštívili aquapark a mořskou zoo, vše bylo moc zajímavé. Navíc mi rodiče v mých volných dnech půjčují auto i s benzínem, abych měla možnost se kamkoli přemístit, a tak jsem navštívila okolní města.    
Celkově se mnou rodina zachází opravdu jako se starší sestrou dětí, ještě se mi nestalo, že bych měla v čemkoli menší práva než oni - všude můžu chodit s nimi a doma se můžu chovat opravdu jako doma. Zdejší lidé jsou moc milí, a prostředí je sice opravdu jiné než na jaké jsem zvyklá, ale přátelské. Začátky byly poněkud těžké, ale teď už si myslím, že mi některé věci doma budou chybět - jako třeba bageta každé ráno na parapetu za oknem , 4 hodinové večeře na kterých se toho moc nesní a také jsem si vybudovala závislost na sýrech. 
Velice mi vyhovuje místní strava, která připomíná středomořskou - jíme velké množství zeleniny, která chutná výborně, hodně ryb a mořských plodů. Téměř ke každému jídlu chystáme salát. Na druhou stranu Francouzi jedí poměrně striktně 3 krát denně - ráno když vstanou, ve 12 a ve 20 hodin.
Co se týče francouzštiny, tak v podstatě nemám problém vyjádřit co potřebuji. Mívám problémy s porozuměním a s gramatikou, bohužel rodina nejeví moc ochotu mě opravovat, protože jim to přijde hloupé. Nicméně se přestávám stydět - když jsem cestou sem přestupovala na letišti v Lyonu, raději jsem si koupila tyčinku v automatu, než abych šla poprosit o croissant do kavárny, to už nehrozí. Jen je poněkud zvláštní, když začnu mluvit s někým, kdo mě nezná, čekat než mu dojde, že jsem cizinka - vždycky ho sleduju a říkám si - už? Ale někdy se mě lidé ani neptají odkud jsem, tak snad už to není tak hrozně moc poznat. Zvládla jsem už i nějaké docela specializované rozhovory, jako například nosní kapky a jejich účinné látky při nákupu v lékárně. Co ale budu ovládat výborně, budou věty typu ,,nevrtej se v nose" či ,,přestaň mlátit sestru panenkou" . Někdy si připadám jako četník, ale asi je to normální.  
Zítra jsem přesně v půlce svého pobytu a ještě mě asi leccos čeká. V pondělí odjíždíme s holčičkama do přímořského střediska k babičce, kde strávíme 3 týdny, na to se moc těším. Poslední 3 týdny potom budou holčičky chodit do školky a můj program bude zřejmě volnější, mám slíbené 4 dny volna na návštěvu Toulouse, ale to je ještě daleko. Každopádně teď, po překonání náročných prvních 3 týdnů a 3 lepších týdnů si myslím, že aupair je dobrá cesta jak strávit relativně levně a zajímavě prázdniny.
Ve výsledku je to tady ale moc fajn, a už plánuji příští rok podobnou cestu do Rakouska za dalšími zážitky.
Zdravím Student Agency a přeji hezký den,

Anežka Nováková

Jinak se o mně velmi dobře starají a cítím se jako člen rodiny. Nyní jsem s rodinou v Trouville-sur-mer na prázdninách, moc si to tady užíváme.
Jana Nováková

Večer jsem se seznámila se zbytkem rodiny. Maminka je taky velmi příjemná a milá. Snažíme si vyjít vstříc a nic není problém. Stačí se zeptat a domluvit. Děti, musím říci, jsou vychované a není s nimi moc práce. Výchova je totiž dosti podobná české. Rodina mne bere jako svoji součást, a proto se zde cítím jako doma. Musím uznat, že nejen já jsem prošla přísnými kritérii, protože nároky se kladou i na rodinu. Rozhodně jsem zde jako aupair spokojená  a přeji hodně dalších spokojených aupair. Děkuji.
S pozdravem

Beránková Šárka